Domov Věda
Kategorie:

Věda

Reklama

Navzdory nedávným průlomům ve výzkumu perovskitů a organických sloučenin polovodičů nebylo nikdy dosaženo viditelné průhlednosti vyšší než 70 {3f990b2ac778a336ec7957d75c155b49fde7b899fc9c86cbcf9f9530eb60a4c9}. Japonští vědci se rozhodli vylepšit solární články na základě Schottkyho bariéry – potenciálové bariéry, která se objevuje v blízké kontaktní vrstvě polovodiče hraničícího s kovem. Základními použitými materiály byly oxid india a cínu – nejčastěji používaný z transparentních vodivých oxidů – a monovrstva disulfidu wolframu.

Japonští výzkumníci se pokusili vylepšit kontaktní vrstvu mezi součástmi. Díky tomu se jim podařilo pomocí další tenké vrstvy oxidu wolframu dosáhnout tisíckrát vyšší účinnosti přeměny elektrické energie než u článků s běžnými elektrodami z oxidu india a cínu. A pak nastal problém se škálováním technologie a jejím praktickým využitím.

Stránky: 1 2

Reklama

Nové experimenty ukázaly, že materiál si přitom uchovává „paměť“ dokonalého přechodu po celé hodiny, a možná i celé dny. Díky této schopnosti by se mohl otevřít zcela nový směr ve vývoji mikroelektroniky – při vytváření nové generace mikročipů pro výpočetní techniku a paměti. Vědci z École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) o tom píší v článku zveřejněném v časopise Nature Electronics.

Stránky: 1 2

Reklama

Pověstný Fermiho paradox znepokojuje nejen ufology a futurology, ale i plnohodnotné vědce. Existuje příliš mnoho indicií, že život ve vesmíru nemusí být výhradně pozemským fenoménem. Přesto se lidstvo dosud nesetkalo s žádnými důkazy o existenci jiných inteligentních civilizací. Jednou z hypotéz je, že naše nástroje nejsou dostatečně dobré nebo nejsou správně vyladěny k jejich nalezení, a proto je třeba přijít s novými metodami.

Minimální práh detekce pomocí dostupných přístrojů – objekt o hmotnosti přibližně Merkuru, který zrychluje na srovnatelnou rychlost. Lze jej však detekovat v okruhu „pouhých“ 32 světelných let – v blízkosti nejbližších hvězd ke Slunci.

Stránky: 1 2

Reklama

Házení kamenů do vody tak, aby se několikrát odrazily od její hladiny – nebo prostě „placky“ – je starobylá a velmi uznávaná zábava. Je známá přinejmenším od dob starověkého Říma a dnes je považována za téměř plnohodnotný sport s mistrovstvími, svazy a dokonce i rekordy. Současný rekord byl stanoven v roce 2013 a činí 88 odrazů.

Práce Palmera a Smithe se ve skutečnosti věnuje mnohem závažnějším problémům než „palačinkám“ – především dopadu ledových částic s tenkou vrstvou vlhkosti na křídlo letícího letadla. Aby vědci tento proces lépe pochopili, představili jej v podobě matematického modelu, který odhaduje odskakování dvourozměrných těles od kapaliny v závislosti na jejich hmotnosti a tvaru.

Stránky: 1 2

Reklama

Optické kabely pomáhají přenášet digitální signály s minimálními ztrátami. Jejich základem je skleněné nebo plastové jádro obklopené pláštěm s nižším indexem lomu. Tato struktura umožňuje, aby fotony procházely jádrem pomocí úplného vnitřního odrazu, přičemž rozptyl na cestě je minimální nebo žádný.

Dříve se fyzikům podařilo prokázat funkčnost tohoto přístupu pouze získáním „vzduchového vlákna“ o délce necelého metru. Účinnost jeho práce není tak velká jako u skutečného kabelu: signál na výstupu byl pouze jedenapůlkrát silnější než při prostém přenosu vzduchem. Čím větší je však vzdálenost, tím je tento zisk znatelnější. Nyní se autorům podařilo pomocí vylepšeného optického systému a výkonnějších laserů tento údaj zvýšit až na 50 metrů, což je již zcela vhodné pro některé praktické aplikace.

Stránky: 1 2

Reklama