Nejprve zmizelo z obrazovky radaru jedno letadlo, pak druhé. A téměř okamžitě dorazilo do řídicího střediska hlášení svědka: „Něco padá z nebe!… “ 11. srpna 1979 se nad ukrajinským Dněprodzeržinskem srazily dva letouny Tu-134. „Srážka se odehrála v noci.
Letěly rychlostí 800 km/h. V hustých mracích ve výšce 9 000 km se navzájem neviděly. Jeden do druhého narazil v pravém úhlu a odřízl mu pilotní kabinu. Letadla se stočila a propletla ocasy. První se rozbilo ve vzduchu, druhé na zemi po osudném piketu. Trosky a těla 178 mrtvých byly roztroušeny na ploše 48 kilometrů čtverečních.
Těsný střet na obloze
Letadla patřila moldavskému a běloruskému úřadu pro civilní letectví. První letadlo bylo na cestě z Čeljabinsku do Kišiněva. Druhé letadlo bylo na cestě z Taškentu do Minsku a na jeho palubě byl uzbecký fotbalový tým Pakhtakor a běžní cestující. Vinu na havárii nesli letečtí dispečeři v centru Charkova. Špatně spočítali čas křížení dvou tras. Když si chybu uvědomili, snažili se ji napravit: Dali běloruskému letadlu pokyn, aby zamířilo do větší výšky. Příkaz však nesplnil Tu-134, ale Il-62: třetí letoun, který se nacházel v blízkosti. Reakce pilota byla mylně považována za reakci Tu-134. Rozpoutala se bouře, radiový provoz byl silně narušen, ale to oba dispečery před trestním článkem neochránilo. Byli odsouzeni k 15 letům vězení. Trest si odpykal pouze jeden z nich. Druhý se na začátku trestu oběsil ve své cele.
Dvojí požár
Pachtákorova smrt vyvolala v SSSR dozvuky tragédie. Tým byl na vrcholu úspěchu a odletěl do Minsku na další zápas. Vyšetřování nebylo oznámeno. O 20 let později však předsedající soudce Leonid Čajkovskij přiznal, že vinu nese pilot běloruského letadla. Podle záznamů z „černých skříněk“ se posádka ve vzduchu bavila, protože na palubě byli slavní fotbalisté. Všichni byli zkrátka opilí a tým vedoucího letu přejeli.
„Za podobné incidenty je však vždy v první řadě zodpovědný řídící letového provozu,“ poznamenává Viktor Nitka, generální ředitel Avintel Aviation Technology Alliance:
„Systém varování před srážkou byl v té době vadný a nevaroval dispečery, že se letadla k sobě blíží.
Kromě toho zařízení ve střediscích řízení letového provozu ještě neumožňovalo bližší pohled na letadla, takže dispečer nemohl lodě správně oddělit podle výšky. V každém případě je však pilot povinen řídit se jeho pokyny. Taková jsou pravidla.“
